Výchova

PRVNÍ DNY…
Na příchod nového společníka bychom se měli dostatečně připravit. Především si určíme, kde bude štěně „bydlet“, zda venku nebo doma. Pro vytvoření správného vztahu mezi rodinou a psem je lepší štěně ponechat aspoň prvních pár týdnů doma a pak je postupně zvykat na venkovní boudu či kotec. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že si štěně venku zvyká velice dobře a rychle, líbí se mu tam, ale přesto se rádo vrací třeba na noc domů ke své „smečce“. Rozhodně to není od věci, štěně se tak naučí správným návykům jak venku, tak v bytě. Tím se hlavně vyhneme problémům, kdy se pes zvyklý pouze venku neumí v bytě chovat a devastuje veškeré zařízení. (Většina malých vlkodávků přímo zbožňuje dřevo, tudíž se mu zdá náš nábytek jako nejvhodnější předmět na okousávání :-)).

Vybereme tedy klidné místo chráněné před průvanem, tam umístíme psí pelíšek a v jeho blízkosti umístíme misku s vodou, aby jí mělo štěně neustále k dispozici. Nezapomeňte zavčasu uklidit všechny nebezpečné věci, jako čistící prostředky, chemikálie, elektrické kabely apod. Naopak opatříme velké množství různých hraček, které štěně zabaví. Pozor ovšem na těžké hračky, jejichž nošením si může mladý pes poškodit skus. Nikdy nezapomínejte na to, že hra je pro štěně velmi důležitá, mladý pes se lépe v rodině socializuje a hlavně: když si hraje, nezlobí. Nesmíme však zapomínat, že doba aktivity malých štěňat je krátká a po ní následuje spánek, který štěněti nikdy nenarušujte! Jakmile začne být štěně unavené, odvedeme ho na pelíšek, hladíme ho a zdůrazňujeme slovo „místo“. Tím natrénujeme povel, na který se má pes sám odebrat na pelech.
Od počátku se snažíme vést štěně k čistotě. Samozřejmě se čas od času stane nehoda v podobě loužičky nebo hromádky. Štěně většinou vykonává svou potřebu ihned po probuzení, je tedy zapotřebí štěně hlídat a zavčasu ho vyvést ven a po „akci“ jej hodně pochválit. Když ale přijdeme už „k hotovému“, přivedeme pejska k onomu místu, ukážeme mu co se nám nelíbí a přiměřeně pokáráme (fuj, nesmíš!). Nikdy štěně netrestáme bitím! S některým jedincem může být po této stránce práce větší, většina štěňat však rychle pochopí, co se od nich žádá, proto nepokoušíme jejich důvěru bitím. Naopak, jakmile štěně použije správné místo, pochválíme ho.

Toto pravidlo platí i v další výchově. Vždy je třeba odhadnout míru pokárání. Tam, kde nepomůže napomenutí, přistoupíme k ráznějšímu trestu, nejlépe k vytahání za kůži za krkem, tak štěně trestá i fena. U starších psů se nám osvědčilo chycení za chlupy pod tlamou a rázné pokárání, věřte, stačí to. Potrestání ovšem musí přijít bezprostředně po činu, jinak se mine účinkem. Nikdy zvíře hrubě nebijeme 🙁 , maximální fyzický trest je šlehnutí proutkem. Vlkodav je veliké zvíře, ovšem velmi citlivé, u kterého vlídné slovo spojené s pochvalou zmůže víc, než tvrdá síla. Výcvik v podobě drilu není pro chrta to pravé, je lépe ho všemu naučit hrou, pevnou rukou a hlavně důsledností! Pro IW je důležitý pohyb, proto se spousta majitelů se svým psem zabývá coursingem (běh za návnadou v terénu), ale také canisterapií apod.